Historie tetování

Historie tetování je věc zapeklitá, co světadíl, co stát, co kultura, to vlastní historie, kde mělo tetování maličko odlišný význam, používalo se k jinému účelu a dělalo se jinou technikou. Popsat tedy historii je na běh na dlouhou trať, ale my se na tu trať vydáme. Na tomto serveru najdete postupně články, kde se podíváme na jednotlivé kultury a země a jejich historický vývoj spojený s tetování. Ale přece jenom by to chtělo něco, jako historii v kostce. Pokusím se tedy shrnout nejdůležitější mezníky a momenty, které udávaly směr tetování od pravěku do dnešní podoby.

Od domorodých kmenů, z vězeňských cel a z přístavů plných námořníků doplulo sem k nám, do běžného každodenního života a stalo se nedílnou součástí naší kultury. V tomto článku tedy najdete shrnutí toho, jak to s tetování bylo a cílem bude neochudit vás o ty nejstěžejnější momenty. S tím, že jak tomu bylo v jednotlivých národech, u různých kmenů či subkultur, tomu budeme věnovat posléze jednotlivé články. Byla by velká škoda zde například prolétnout indiány či Polynésii a věnovat jim v článku o historii pár řádků, když tato tématika vydá na celý článek.

Tetování, také tattoo či tatuáž je zdobení těla známé již v prehistorických dobách. V této době bylo výhradně rituálního charakteru nebo mělo funkci hierarchického odlišení v rámci kmene či značilo sounáležitost ke kmenu či rodu. Často souviselo s aktem svatby nebo dovršení dospělosti. Obřadní, rituální či identifikační charakter si tetování zanechalo dodnes u přírodních národů. Prapůvod tetování jaké známe dnes, je přisuzován asijskému kmenu Ainu. O tom ale více ve článku o asijském zrodu tetování.

Původ slova tetování najdeme na Tahiti, pochází od tamních slov "tatau či tatu", která se překládají jako vyznačit. Japonci mají pro tetování označení vlastní, a to slovo "irezumi". Zajímavé je, že v historii se tetoval výhradně obličej, což je dnes spíše raritou a často bylo tetování spojováno s medicínou, kdy mělo odlákat od tetované osoby zlé nemoci. Od nepaměti si tetování s sebou nese funkci výpovědi o svém majiteli, v Polynésii třeba tetovaný ret značil smutek ze ztráty. Na Havaji zase sloužilo jako rodokmen přímo na těle. Bylo tak na první pohled jasné, kdo je s kým příbuzný. Zde využívali tetování také jako talisman, i tato funkce se přenesla do současnosti a lidí si nechávají dělat tetování jako symbol ochrany. Tradice tetování je prastará, najdeme ji téměř ve všech částech světa a má nespočet funkcí a významů. Počátky sahají do neolitu, zejména v oblasti dnešní Evropy a Asie. Dokazuje to i přes 5 tisíc let stará mumie nalezená v Alpách, která vykazuje známky tetované kůže ve formě čar na nohou. Archeologie hovoří i o dalších nálezech mumií, které na sobě nesly známky tetování, nejčastěji motivy zvířat. Z historie je známá též mumie tzv. Pazyrského muže, který byl tetovaný podél páteře. Většina tetovaných mumií byly ženy, význam tetování se tedy spojuje s mateřstvím či plodností.

Z pravěku uděláme velký krok, tedy spíše skok v časovém posunu. Ocitáme se blíž naší době, tetování nás přenese mezi indiány, domorodé kmeny, či do Asie. Původní obyvatelé Japonska se věnovali tetování tváře, kde si místní ženy tetovaly rozšířený úsměv a to už v útlém věku. Kmeny žijící na Filipínách, Borneu, ostrově Samoa či Polynésii využívaly tetování k odlišení a jako formu rituální činnosti. Např. panovník kmene Tonga měl potetovaný celý žalud penisu, aby demonstroval svou ignoraci bolesti. Tetování nalezneme v Číně, Střední i Severní Americe a ve Středomoří a to od nepaměti. Zde tato forma tetování zůstala nezměněna a využívají se zde stejné techniky i témata dodnes. Vyjadřuje úctu ke svým kořenům, není tedy módní záležitostí. V této podobě módního doplňku přejala tetování až Evropa. Tamní lidé na své kůži nosí ornamenty, které náleží a v minulosti náležely jejich rodu a jsou tedy jakýmsi jejich rodinným dědictvím. Tetování je zde také nedílnou součástí vstupu chlapců do dospělosti. Maorští muži, dodržující tradice, si zdobí obličeje tradičním tetováním "moko", které je jakýmsi deníčkem a rodovou kronikou. Pomocí ornamentů se na obličej a tělo zaznamenávají životní události a zlomové okamžiky. Maorští muži dokonce využívali svůj osobní ornament jako podpis smluv. K této tématice se také dostaneme více do hloubky, ve článku, který věnuji maorskému tetování Moko.

Historie je i plná kuriozit. Jednou z nich je horský kmen Taungthuů, jehož ženy mají na černo tetované obličeje. Barmská legenda říká, že zde kdysi žil jeden panovník, co se zamiloval do krásné dívky a nakázal jí odchod s ním do paláce. Rodina ji však nechtěla dát a rozhodla se jí zošklivit. Tak jí pomocí tetování začernili obličej. To ale pána natolik rozzlobilo, že nařídil, aby všechny ženy toho kmene nosily začerněné tváře. Tato obdoba se objevuje i v moderních pohádkách, kde se dívky zošklivují, aby se vyhnuly sňatku.

O tetování najdeme zmínky ve starověkém Egyptě, Římě a Řecku. Zde sloužilo výhradně k odlišení. Egypťané si nechávali tetovat své otroky či zajatce, podobně jako dnes se nechává tetovat dobytek, aby bylo jasné, komu náleží. Egypťané se sami nechávali tetovat proto, aby byli podobni bohům, protože např. bůh Usír byl po celém těle tetován. V Řecku a Římě sloužilo tetování k označení kriminálních živlů a vyvrhelů, často se jim tetoval symbol přímo na čelo, aby byl jasně viditelný i během prvního kontaktu s nimi. Technika označení určité skupiny lidí byla v historii několikrát zneužita, např. v koncentračních táborech, kde byly tetováním označování Židé v rámci systému identifikace. Systém označení dodnes u svých stoupenců používá japonská mafie yakuza a tetování je v Japonsku natolik spojeno se zločinem, že tetovaní muži nesmí do veřejných lázní nebo sauny. I Japonsku se podíváme na zoubek v samostatném článku. Označování pomocí tetování nalezneme v celé jeho historii a napříč kmeny a národy. Na Palauských ostrovech se dívky tetovaly podle věku, aby bylo snadné určit jejich věk. Zprvu byly tetovány dětskými motivy, v době puberty jim byla přidána tatuáž v okolí pohlavních orgánů (telengékel) a to bylo dále doplňováno podle dosaženého stupně urozenosti.

Středověk a renesance jsou typické tím, že se nechávali tetovat členové tajných sekt, vědeckých, náboženských a jiných nelegálních spolků a používali své značky. To je v tetování možné vysledovat dodnes, v podobě tetování symbolů u newyorských gangů. Přírodní národy zase věřily v magičnost umění, např. na Fidži lidé věřili, že ženy, jež zemřely bez tetování, budou po smrti napadány duchy jiných žen a budou jim muset sloužit. Eskymáci zase věřili na magickou sílu krve vytékající z tetované kůže (tu olizovali) a v Indii se tetování provádělo z důvodu stimulace akupunkturních bodů. U Eskymáků mělo tetování opravdu hluboké kořeny, např. dívky musely být tetovány po své první menstruaci, aby bylo jasně viditelné, že jsou již schopné počít dítě.

Mystika u tetování je patrná u indiánských kmenů, které si nechávaly tetovat duchy zemřelých, nejčastěji v podobě orla či vlka. V Nepálu bylo též nutné nechat si v době života zhotovit tetování, neboť po smrti je možné ho prodat v ráji a tím si zajistit spokojený posmrtný život. Podobné legendy známe například od Siouxů či Dakotů, jejichž duch po smrti bloudí podsvětím, kde je vyzván, aby ukázal tetování a pokud ho nemá, je odsouzen k věčnému toulání zemřelého. Mystiku indiánského tetování můžeme vysledovat dodnes, kdy je tématika orlů a indiánských šamanů jednou z nejoblíbenějších tradičních disciplín.

Vliv na současnost je víc než patrný. Nejbližší dnešní době je tetování pramenící z Maorských kmenů, odtud pochází ornamentální odnož, dnes známá jako tribal nebo klasické a tradiční maorské vzory. Druhým proudem, ze kterého vzešlo současné tetování, je proud severoamerických indiánů. Zde je tolik druhů, vzorů a pramenů, že by to vydalo na samotnou knihu, bude tedy alespoň samostatný článek. Důležité ale je, že odtud pochází tetování kresebné, motiv zvířat a portrét. Konkrétní motivy postav, zvířat, rostlin, takové, jaké známe dnes v realistickém tetování. Tetování pro nás Evropany objevil v 18. století James Cook, který ze svých dobyvatelských cest přivezl do Evropy tetované chlapce. Zde nacházíme kořeny tetování u námořníků, jelikož oni byli svědky tetování a tetovacích praktik na svých cestách a často si ze svých plaveb přiváželi tetování. Prvním tetovaným Evropanem byl francouzský námořník Jean Baptist Cabri (přelom 18. a 19. stol.), který byl po ztroskotání své lodě adoptován a tetován domorodým kmenem. Zda dobrovolně či ne, to nevíme.

První evropské tetovací salony tedy pochází z přímořských oblastí. Mezi první centra patřil Londýn, Hamburk a Antverpy. Stalo se tedy symbolem námořníků, posléze rebelantů a prostitutek, které v přístavech žily pro potěšení námořníků. V této době začíná onen kritický pohled většinové společnosti na tetování.

Tetování současně existovalo v proudech nezávisle na sobě a až v moderní době se tyto proudy střetávají a prolínají. Jedná se o tradiční americké tetování, to co pramení u indiánů. To je tetování figurální, motivy zvířat, vlků, orlů atd. Dnes oblíbené například v motorkářských subkulturách. Dalším samostatným proudem bylo tetování tribální, tedy ormanentální, které se vyvíjelo ve vesnicích domorodých kmenů. Třetím proudem byla Asie. Zde se rodí motivy květin, lotosy, draci, ryby či později gejši. Další skupinou jsou motivy germánské a keltské, spojující starou symboliku křížů, uzlů, válečníků, seker či spirál. Posledním velkým proudem bylo tetování evropské, které pramenilo z vlivů přímořských, tedy čerpalo z kolonizovaných států a zde se setkáme s motivy

vlaštovek, lodí, námořníků. Dnes potkáváme lidi, kteří mají na sobě od všeho něco, v minulosti to však byly samostatně se vyvíjející proudy. Prolínání nastalo až ve 20. století.

Ve 20. století přišel i zlom v používané technice, jakou se tetování provádí. V pravěkých dobách a dnes i u domorodých kmenů se namísto bzučícího strojku využívala výhradně do špičky obroušená kost, klacík či větvička. Ta se namáčela do barviva, které pocházelo jak jinak než z přírodních materiálů, hlíny, jílů, popela, moči apod. Takto namočená kost se přiložila ke kůži a shora se na ní další kostí kleplo, došlo k porušení kůže a vpravení barviva do kůže. Jednou z technik bylo také vtírání barviva do předem vyřezaného motivu. Ten se vyškrábal a poté se do něj vetřela barvící směs. S pokrokem přichází první primitivní strojky. Zde se už setkáváme s jehlou nebo několika jehlami poslepovanými k sobě a namáčenými v barvivu, nejčastěji v inkoustu. Zlom nastal v době, kdy Samuel O´Reilly vymyslel elektrický stojek, který tetování značně urychlil a oprostil od nesnesitelné bolesti. Psal se rok 1891. V roce 1904 přišel se zdokonaleným injekčním strojkem Charlie Wagner a na tomto principu pracuje strojek dodnes. Světoznámý otec námořnického tetování, pan Norman Collins (známý jako Sailor Jerry), v první polovině 20. století již pracoval se strojkem podobným tomu dnešnímu. Jeho tetování propojilo nám vzdálené asijské tetování s tetováním americkým a dalo tak za vznik tradičním oldskůlovým motivům.

Od Jerryho a tetovaných námořníků se tetování dostalo k vojákům, k prostitutkám, které si nechávaly tetovat nejčastěji dekolt či podbřišek a až po kriminální živly. Kriminálnici svá tetování vnášeli do věznic, kde se dále šířilo mezi trestanci. Krim tetování také dostane vlastní článek, tím jsem si jistá. Právě od těchto lidí tetování odkoukali mladí, kteří chtěli nějakým způsobem poukázat na revoltu. Tetování se dostalo do subkultur… A jak známo, kultura si bere vlivy a inspirace ze subkultur a tak se i tetování podobně jako piercing dostalo až tam, kde je dnes. Do celého světa, všech věkových kategorií, všech kultur a sociálních vrstev. Jedním způsobem šíření tedy bylo to vesměs negativní, přes věznice, vyvrhele a subkultury.

Jeden rozmach tetování vedl přes kriminál a coury, druhý přes společenskou smetánku. Tetování bylo exotické, bylo znakem romantického hrdiny a lákalo vzrušujícím příběhem. Poutalo tedy i mladé šlechtičky a dvorní dámy. Přes tuto společenskou vrstvu se tak dostalo i do vyšších kruhů a napomohlo nárůstu uměleckosti, vzestupu květinových motivů atd. Tetovaná byla i operní pěvkyně Ema Destinnová, která měla své tělo zdobené hady. A spolu s ní nejeden evropský panovník. Za druhé světové války se pak stalo symbolem cti, hrdosti, národního cítění a forem odporu či naopak sympatizování. Tento duch je zachován dodnes.

V současnosti je tetování všude, ulice, média, televize. Celebrity na nás mávají z televizních pořadů tetovanou paží, modelky, právníci, lékaři. Dnes se již nehraje na to, z jaké je člověk vrstvy, aby mohl být tetován. Čas smazal rozdíly a tetován může být každý. Historie a vznik tetování je opravdu zajímavé a velice rozsáhlé téma. Tento článek je pouze jakýmsi průletem, protože zaznamenat celou problematiku vzniku tetování a jeho funkce v minulosti by vydalo za samostatný seriál článků. Toho se dočkáte a já v něm rozeberu historii tetování v jednotlivých zemích světa a v jednotlivých kulturách. Každý se tedy dočká toho, jaká odnož či historický vývoj ho zajímá. Budou prastaré techniky, domorodé kmeny, vývoj v Asii, Americe, Evropě… Bude toho více, než dost.

Zdroj obrazku : 21stoleti.cz