Rozhovor Tereza Pet

Helloise: Ahoj Terko, na úvod nám řekni, jak se máš  a co máš dneska v plánu?

Tereza Pet: Ahoj Báro, díky, mám se fajn a dnes mám v plánu už jen relaxovat.

Helloise:  Tak tenhle plán ti naprosto schvaluju. Je to teprve chvilka, co začal rok 2012, jak by si shrnula rok 2011, jaký pro tebe byl?

Tereza Pet: To máš recht... Mně se spíš zdá, jakoby byl už březen, nějak to bylo dlouhé… No, minulý rok byl nepochybně úspěšný, super, plný srandy, koncertů, práce, cestovaní, kaleb, atd. Po pracovní stránce mě to bavilo, sem tam jsem něco zlepšila… Po osobní to šlo tak trochu do kopru. Jsem spokojená, ale nijak zvlašť  nebilancuji.

Helloise: Tetování nepochybně souvisí s uměním, jaký je tvůj oblíbený umělec?

Tereza Pet: Hmm, myslíš tatér nebo tak vůbec? Tatérů mám oblíbených asi milion, pořád mě baví old school, nejvíc asi Hexa Samela! Jinak malířství a tak už teď moc nesleduju, spíš vůbec – takže tam jsem, co se nových věcí týče, úplně mimo.

Helloise: A teď otázka, kterou si určitě nečekala. Jak si se vlastně k povolání tatérky dostala? Jak dlouho tetuješ a jaké byly začátky?

Tereza Pet: Haha, klasická otázka. Když ji alespoň jednou denně neslyším, říkám si, že je snad něco špatně.  No, ale v podstatě to bylo docela jednoduchý. Tenkrát, když jsme se poznali s Vojtou, tak on začal dávat dohromady kapelu (dnešní Pipes & Pints) a potřeboval udělat leták na jejich koncert, tak jsem se do toho s docela velkým zápalem vrhla. Pak jsem jim kreslila na každý koncert jiný plakát (teď už by to bylo naprosto nemožné!), všechno hezky barevně, růčo… Bylo to docela hezký vidět, že to někde visí a kámošům se to líbilo a začali mě ponoukat, ať zkusim kérovat, že by to byly dobrý motivy. Nijak zvlášť jsem nad tím nehloubala, zařídila kontokorent, koupila strojky, barvy, gripy a už to jelo. Bohužel jsem se styděla tenkrát někoho poprosit o radu či pomoc, takže to bylo fakt „learning by doing“ a občas mi vstávají vlasy hrůzou, když si vzpomenu na nějaké z mých prvních kérek! Naštěstí to pak uz docela ušlo, já se vykašlala na práci v kanclu a začala jsem tetovat na plnej úvazek.

Helloise: Zmínila si, že spolupracuješ s kapelou Pipes and Pints. Co všechno pro kluky děláš, jak jste se poznali a tak?

Tereza Pet: No, první jsem se poznala s Vojtou, chodili jsme spolu ještě, když dělal hasiče a měl to jen v hlavě. Pak se k tomu nabalili ostatní kluci. Už od začáku jsme se snažili o to, abychom udrželi u všech designů stejný styl, takže od 1. plakátu až po dnešek, jim to dělám já. Nejdůležitější je vždycky cover desky, pak trička. Ale pozor, dělám jen ty obrázky, grafiku dělá kytarista Tomáš.

Helloise: Jaký byl tvůj původní plán na zaměstnání, než přišel nápad dělat tatérku?

Tereza Pet: Docela mi jdou jazyky, takže kdybych netetovala, tak bych asi něco překládala nebo tlumočila. Ale dělala jsem všechno možný, v hotelu, na baru, v kanclu…podle hesla „Hlavně se moc nepředřít“. Motivace moc velká nebyla...Takže je úžasný, že mám práci, která mě tak baví, pokecám tam s fajn lidma, nemusím brzo vstávat a chodím tam ráda! To asi moc lidí tak nemá.

Helloise:  Vypadá to jako naprosto ideální job! Ale samozřejmě to asi nebude pro každého... Co je podle tebe nejdůležitější při povolání tatéra?

Tereza Pet: Trpělivost a představivost. A asi i spolehlivost. Vlastně asi víc věcí, nedokážu ti říct jen jednu.

Helloise: Dá se říct, že každý tatér si nejdřív vyzkouší tetování na sobě. Měla si to tak i ty? Co a kam to bylo?

Tereza Pet: No jasně, to se musí! Ja mám od sebe hodně kérek, nejvíc na nohách a asi 2 na ruce… Ty nohy mě docela začaly bavit . První jsem si dělala hvězdičku nad kotník, klasika všech klasik, totální hovadina. Ale mám ji doteď, je zakomponovaná v ještě větší hrůze, v takových kytkách – to už ani nemám sílu předělávat.  Vtipný je, že i teď občas na tu kérku někdo ukáže a řekne: „Ty jo, to je super, kdo ti to dělal?“ Přitom je to celý křivý a hnusný…

Helloise:  Pamatuješ si ještě, jak si se cítila, když si tetovala svého prvního zákazníka?

Tereza Pet: To bylo strašný. Chudák segra! Tak jsem se bála a klepaly se mi ruce, ze mě musela přesvědčovat, ať už konečne začnu, haha…No a když to pak byl někdo neznámý, tak to jsem se ze začátku taky bála…uff, to byly doby!

Helloise: To mě baví, jak většina jako první „ztrestá“ vždycky sourozence, pokud nějakého má.  Nedávno přišel známý s motivem od nejmenovaného autora a několika lidmi mu bylo řečeno: „To dělala Tereza, viď, to poznám?!“ Slýcháváš často, že máš typický rukopis? Co si myslíš ty?

Tereza Pet: Ty jo, víš že docela jo?! Myslím, že takové ty holky, námořnice a pirátky co dělám, se docela poznat dají, protože mají krásný obličeje. Ale jinak nevím…úplně klasik typickej old school to vlastně taky není, tak možná proto? Podobný styl tu má více tatéru, ale je fajn, že to lidé sledují a tipují.

Helloise: Na youtube je spousta videí, při kterých zákazníci hystericky křičí, cukají se, utíkají z křesla a podobně. Stalo se ti někdy něco podobného?

Tereza Pet: To občas taky zírám, kde se tihle lidé berou? Já bych asi nemohla tetovat člověka, který hystericky řve, hází  sebou a ještě mi u toho nadává! Lidé, co přijdou na první kérku, se často bojí, že to bude jejich případ, že se nějak pohnou, nebo budou řvát.. Ale zatím opravdu nikdo v takové extremní formě. Většinou si trpí tiše a občas ujede nějaká nadávka. Mně jich je kolikrát taky líto a někdy se jim i omlouvám, když třeba musím přejet přes nějaký zvlášť krutý místo – úplně si tu bolest umím představit, brr. Ale já sama jsem citlivka hrozná.

Helloise: Určitě máš zákazníky, kteří se k tobě rádi vracejí. Jaký je ten nejvěrnější, kolik už má od tebe tetování?

Tereza Pet: Jee, těch je docela hodně! Mám zákazníka, co ke mně chodí už fakt dlouho, a ten má obě nohy, břicho, nějaký ruce… První si vždycky nechával dělat hrozný kraviny, nápisy, psí packy a postupne jsme přešli k obrovským motivům na tom břiše, stehnech a tak. Zrovna v pondělí začínáme záda, takže se budem vídat asi dost často.

Helloise: Je nějaký motiv, který si ještě nedělala, ale hodně tě láká?

Tereza Pet: Hořící kostel, ale na ten už jsem domluvená s jednou zákaznicí, už se na něj dost těším. Jinak hodně ráda dělám zvířata, různý předměty a ty svoje holky. Vůbec nedělám třeba ornamenty. To kdybych měla nakreslit, tak nad tím sedím celý den a stejně to nenakreslím...Stejný s tribalama, ale vyhýbám se tomu jak čert kříži a naštěstí s tím za mnou nikdo nechodí, asi to ze mě nějak vyzařuje.

Helloise: A teď něco málo o tvém domovském studiu. Kde ho najdeme, co všechno nabízí, na co může nalákat potencionální zákazníky?

Tereza Pet: Jmenuje se Tribo Tattoo a máme 2 studia, v Lidický 8 a Klimentský 2, já jsem v Lidický u Anděla. Tam máme  další tatéry, plus pravidelné zahraniční hosty. Navíc i obchod s tetovacíma potřebama, pak hadry, třeba Dickies nebo McBeth a samozrejmě piercing. V Klimentský je naopak ještě kadeřnický studio (který doporučuju!).

Helloise: Kolik je v Tribu tatérů a specializují se na něco?

Tereza Pet: Hodně. Střídá se nás tam dohromady asi 9! A každý dělá něco jiného… Nejvíc se specializuje asi Musa, netřeba představovat. Pak Peter Bobek, ten si jede takové své kubistické parádičky a málokdy dělá něco menšího, než celý rukáv. Szabi zas má rád new school, hodně barevný… Bára je mistryně přes úplně všechno, Adam má super realy, Jirka zas nejvíc černobílý věci a Patrik s Lukášem taky mají zajimavý věci.

Helloise: V Praze je přece jenom studií poměrně hodně, jak Tribo vnímá konkurenci?

Tereza Pet: Já ostatní vnímám jako kolegy a kamarády… Studia jako taková nijak neřeším, stejně mi přijde, že se to tak míchá ti tatéři… Záleži, kde se cítíš dobře. Mně je v Tribu skvěle, dělají tam kámoši a mám tam dobrý zázemí, takže co na to říct!

Helloise: Tak jo, už tě dál nebudu trápit a zdržovat od práce. Za všechny čtenáře ti mockrát děkuju a přeju hodně úspěchů a spokojených zákazníků.

Tereza Pet: Díky tobě za zajímavé otázky, měj se krásně!