Rozhovor – Rick Harnowski – tatér a organizátor tattoo convention

Ricku, kdy se probudila touha pořádat velké tattoo festivaly?  

Rick: Moje první konvence byla uspořádána už v roce 1982 a začalo to, jak jinak než v hospodě. Pronajal jsem si zadní část jedné hospody a měl jsem tam asi 100 lidí plus tatéry z blízkého okolí. Pak už akce jen rostla a rostla a rostla. A já jsem se snažil to dělat často, jak jen byla možnost, i vícekrát do roka. Nakonec akce dosáhla obrovského objemu, z hospody se přesunula do sálu pro svatební hostiny, pak začala spolupráce s hotely, aby se zde mohli ubytovat lidé, co přijeli z dálky, a postupně rostla jak akce, tak se objevovali lidé ze stále vzdálenějších a vzdálenějších míst.

A jak dlouho tak zabere, než se zorganizuje jeden ročník takovéhle akce?   

Rick: Konkrétně tahle akce co dělám, 11. ročník velkého amerického festivalu, tak na tom pracuju dva roky, začne to plánováním, v tom mi pomáhají synové Dan a Josh, plus jejich přítelkyně a rodina. A jde to vždy od kontaktů, sehnat kontakty, zejména ty celosvětové, a to na umělce, známé tváře, nejen tedy tatéry. A pak už se jen zve a zve. A samozřejmě se vybírají jen ti nejlepší.

A co nějaké překážky, které brzdí nebo narušují pořádání?   

Rick: Tak asi naplánovat a získat sponzory, protože je musíme zapojit do akce, která se chystá od ledna do poloviny prázdnin a to je někdy těžké. A pak asi shánění hotelů, pořádání konferencí, tiskové zprávy, je toho dost.

Plánuješ udělat akci každý rok, nebo to necháš jednou za dva roky?   

Rick: Kdoví, ale možná jo, za pár let, ale zatím nevím, jak by se to dalo zvládat, nám to plánování trvá opravdu dva roky. A hlavně v tom hraje velkou roli inzerce, tady musíte v tattoo magazínech rezervovat reklamu až rok dopředu.

Od konvence zpět do studia, nepracuješ tam jen Ty, že ne?   

Rick: Kdepak, studio Tattoos by Rick je rodinný podnik, tetuji tam já, syn Josh a syn Dan, tedy tři muži z rodu. Budujeme tradici :)

Pojďme se podívat na tetování, na Ricka jako tatéra, nikoliv jako organizátora velkých akcí. Kdo byl tím tatérem, který Tě nejvíce ovlivnil?  

Rick: Tak asi Ed Hardy a jeho škola, Jack Rudy,… Vždycky jsem obdivoval jejich práci a řekl bych, že právě oni dva na mě měli a mají největší vliv.

A který styl v tetování se Ti nejvíce líbí?

Rick: Obdivuji všechny styly tetování, jsou tam nekonečné možnosti, každý umělec má své vlastní věci, styl, kontury,… Hodně respektuji práce z Austrálie nebo Japonska, ale kdybych měl vyjmenovat všechny, byl by to nekonečný seznam.

Když se bavíme o stylech, jak definuješ ten Tvůj?

Rick: Snažil jsem se zkoušet všechno, od všeho trochu, v 36ti letech jsem začal tradičně, s černou a šedou, to mě bavily kmenové věci. Baví mě ale vše, jediný problém, který asi stále mám, jsou portréty. Makal jsem na nich 10 let a stejně si myslím, že tam ještě musím zapracovat.

Které z Tvých vlastních tetování je pro Tebe nejdůležitější?

Rick: Vlastně asi to úplně první, bylo mi 14 let, a uvědomil jsem si, co to vlastně znamená a proč to mám, až když mi bylo asi 25. Byl to křesťanský kříž s mým jménem, kolem něj had, který jej dusil a omotával, vlastně boj mezi dobrem a zlem v životě.

Když netetuješ, zavřeš studio a jdeš domů, co děláš ve volném čase?

Rick: Tak svůj salón zavírám jen jeden den v týdnu, takže moc volného času nemám, ale to k tomu patří. I ten volný čas často trávím se syny v salónu, kde kreslíme, tužkou, perem a inkoustem, a to nejen návrhy na budoucí tetování, ale dost často si kreslím prostě tak pro sebe, odsunu se od tetování a vracím se do časů obrazů a kreseb.

A počítá se s tím, že podnik synové převezmou?  

Rick: Ano! Můj druhý nejstarší syn Josh v současnosti studuje grafický design, Dan prochází nácvikem na art design, tedy umělecký, a oba jsou dobří v tetování, oba jsou tetováni a za nějakou dobu to určitě bude jejich.

Kdybys mohl změnit jednu věc, co se týče byznysu v profesi tetování, co by to bylo?

Rick: Tak už jsem zorganizoval pár změn v tattoo průmyslu, zejména tedy v oblasti Wisconsinu, pravidla, předpisy, licence a tak, chtělo to inovace, pravidla byla z 80. let. To bylo to hlavní. Jediné, co mě teď irituje, je stereotyp, do jakého se tento byznys dostal, člověk je brán jako zboží, tetování je kus, produkt.

Pohybuješ se v tetování dlouho, co jsi vidět a zapsalo se do historie? Kde bude tetování za 20 nebo jen za 10 let? Zkus se zamyslet…

Rick: Tetování bude pokračovat, bude stále více brané jako umění, pohádkové motivy, jako ze snů, přijdou další a další umělci, a tím pádem zůstanou jen ti nejlepší a zbytku se nepovede tak dobře.  Ale rozhodně to bude nikdy nekončící cyklus, který bude o překonávání sebe, jiných nebo možností.

Zdroj: tattooflash.info
Stránky: tattoosbyrick.com