Rozhovor – Paul Roe (Britishink Tattoos, Washington DC, USA)

Proč jste se vydal na dráhu tatéra? Dovedlo Vás k tomu umění, design?

Paul: Když mi bylo 17 let, ještě ve Velké Británii, dostal jsem své první tetování, a neviděl jsem v tom žádný moc umělecký potenciál, takže mě to zprvu neoslovilo, co se týče umění. O 13 let později jsem se nechal tetovat podruhé a v ten moment se mi otevřely oči, objevil jsem možnosti, jako je omezení médiem, jakým je kůže, problémy, které mohou vzniknout, vše kolem toho, a začalo mě to zajímat. Zajímalo mě, co vše je možné, kam až se dá zajít. 

Kdo Vás ovlivnil v práci tatéra, nebo co Vás ovlivnilo?

Paul: Ačkoliv jsem se učil několik let, tak kupodivu nebyl to proces učení, co by na mě mělo největší vliv, ale spíše spolupracovník, který mi tetoval pravou polovinu ruky, tedy velkou část mého rukávu. Byl to Mark Marcus, to on mě naučil zajímat se o etiku, o integritu pokožky, poučil mě o celém procesu, naučil mě víc, než kdokoliv jiný. Jeho smysl pro struktury, design a vše kolem téhle profese, to mě obohatilo více, než klasické teorie o tetování jako z umělecké školy.

A jaký je Váš oblíbený styl práce?

Paul: Je hrozně složité se vázat na jeden styl, jako umělec jsem ovlivněn spoustou věcí, takže je to asi i nemožné.

Prozraďte něco o tom, jak probíhala Vaše první zkušenost s tetováním. Jaké to bylo?

Paul: Byl to japonský motiv a měl jsem konkrétní požadavek, chtěl jsem konkrétní barvu, vyrobenou z kadmia, červenou. Tatér věděl, že je to jedovaté, takže mě poslal pryč a já ho několik měsíců přesvědčoval, že to chci, až nakonec svolil. Přesvědčil jsem ho, že to chci tak a že vím, jak to udělat. Během tetování jsem omdlel a tatér to dodělal. Pak jsem se probudil venku na schodech, s novým tetováním a otravou krve, kterou jsem léčil tři týdny. Skvělé časy…   

Jaké je Vaše nejoblíbenější tetování?

Paul: Moje vlastní, tedy moje pravé rameno, přední strana. Mám tam velkou pacifickou chobotnici s prstencem z vln, dva mořské koníky, ryby klauny a velké množství bublinek. 

A na které tetování, které jste dělal, nejvíce vzpomínáte? A proč?

Paul: Dokončoval jsem celý rukáv, který se skládal z biomechaniky, kdy klient přišel a řekl, že to chce celé udělat a dokončit bez příprav, celé od ruky, bez flashů, bez nákresu, prostě spontánně, od ruky. Tak jsem se více než 90 hodin potil nad tímto tetováním.   

Je nějaké místo na těle, které odmítáte tetovat? Proč?

Paul: Tak asi erektilní tkáně, například bradavky, protože to místo není vhodné na tetování, neudrží se tam barva.   

Co říkáte na tatérky, ženy se strojkem v ruce?

Paul: Dovedu si to samozřejmě představit, proč né, ženy jsou v tomto oboru stejně tvrdé a úspěšné, jako muži, né-li více.    

Máte pocit, že by se tetování mělo učit na školách, například těch uměleckých? Že by tedy tatéři museli projít povinnou školou na tatérské umění?

Paul: Podle mě ano, zamezilo by se tak třeba některým pochybným tatérům, jejichž práce lidem ubližují, než že by je těšily a zdobily. Já jako umělec bych navrhoval alespoň rok teorie umění, dále pak studium čerpání dovedností, učil bych je získávat jakési skills, tedy dovednosti v oboru kreslení a malbě, pak určitě vzdělání v aplikaci do kůže. Vzdělával bych i v dalších oborech, jako jsou další média, malba, barvy, pastelky, sochařství, digitální design a tak dále. A pak teprve bych se pustil do tatérského učení.  

Myslíte si, že se tetování v průběhu let změnilo? Pokud ano, tak jak, proč?

Paul: Tetování se dostalo do přízně veřejnosti, to můžeme vidět v každé kultuře na naší planetě. Stále více akceptujeme tetování v rámci společnosti. Teď se tetování může dostat do galerií a udělat tak další pokrok.

Myslíte si, že je důležité pořádat co nejvíce konvencí a tattoo shows?

Paul: Né tak docela, spíše mi to připomíná soutěže středních škol :D   

Co byste radil někomu, kdo chce začít tetovat nebo podnikat v tomto oboru?

Paul: Nastudujte si vše, co si lze o tetování nastudovat. Historii, kultury, výzkumy, zkuste se dozvědět vše, co o tomto umění vědět lze. Pak přejděte do praxe. A stále a stále opakujte a opakujte. Pak si najděte učitele, kterého respektujete a nezapomeňte, že to může trvat dlouho, proto buďte trpěliví.   

Co říkáte lidem, kteří přijdou a mají za sebou první špatnou zkušenost s tetováním nebo tatérem?

Paul: Tak stalo se, i já jsem někdy udělal chybu, ale často se s tím dá něco dělat, dobrou linkou, kvalitním překrytím. Dá se to přepracovat a člověka přesvědčit, že další zkušenosti už budou lepší a to s lepším výběrem tatéra.   

Na závěr se s námi podělte o nějaké komentáře, názory či vzkazy pro veřejnost…

Paul: Tetování jako umělecká forma má co do sebe, když to sedne do těla, když to padne jak má a sedí. Je to jako trvalý oděv a je potřeba k tomu tak přistupovat. To znamená pečlivě naplánovat, vybrat dobrý design, vybrat tatéra, ke kterému budete mít silný a důvěrný vztah a pak dostanete tetování, jaké si zasloužíte. Tetování by mělo být stejně jedinečné, jako jste vy!

Tak, to byl náš malý výlet do Ameriky, za tatérem, který pochází z Velké Británie. Pokud se vám rozhovor líbil, jistě nebude problém takovéto výlety pořádat častěji a podívat se za hranice třeba nejen Evropy, ale i mnohem dál…

Zdroj: www.bodyartweb.com
Web: www.paulroe.com a www.britishinkdc.com